Při svých cestách po celém světě se často setkávám s nepochopením ohledně používání slupek kokosových ořechů, běžně známých jako kokosová rašelina (po procesu staření), při pěstování rostlin. Poprvé jsem o tomto produktu slyšel na začátku 80. let minulého století jako o potenciální přísadě do půdy nebo rašelinových směsí. Tehdy se mělo za to, že z různých důvodů není kokos možné používat samostatně. Přinášel však zajímavé výsledky, když byl přidáván jako příměs do zahradnických substrátů nebo jako doplněk do půdy.
Královské botanické společnosti byla kokosová rašelina známá již v roce 1862 a zpočátku se zdálo, že se novinka uchytí. Nicméně nakonec se kokos neosvědčil, a to kvůli různým problémům spojeným s jeho používáním. Nyní se však vrací a je hojně využíván jako příměs i pěstební médium. Jak si vysvětlit tuto náhlou popularitu kokosu a co stojí za takovým zpožděním v jeho přijetí běžnými spotřebiteli?
Důležitým faktem pro začátek je, že kokos má jedinečné fyzikální vlastnosti. Jeho fyzikální a chemické charakteristiky se v průběhu času totiž dramaticky mění. Zelený nebo čerstvě sklizený materiál je vlastně drť (a polámaná vlákna), která vznikne při odstraňování vláken ze slupky kokosového ořechu. Takový materiál je nepoužitelný a musí nejprve projít několik měsíců rozkladem. Díky tomu pak kokosová rašelina lépe zadržuje vlhkost a dojde ke zpomalení uvolňování draslíku a dalších solí. Zároveň si však zachová neporušenou strukturu. Časové okno, kdy je kokosová rašelina použitelná pro pěstování rostlin v nádobách, je však poměrně krátké.
Aby byla kokosová rašelina pro rostliny ideální, musela by projít dalším rozkladem, ale tou dobou by již kompletně ztratila svoji strukturu. Kokosová rašelina v pozdější fázích rozkladu je skvělým půdním doplňkem, avšak nehodí se pro samostatné pěstování. Kromě toho stupeň rozkladu ovlivňuje i dostupnost živin v kokosovém substrátu.
Kokosové palmy a využití mořské vody
Kokosové palmy mají vzácnou schopnost využívat jako zdroj vláhy mořskou vodu. Mořská voda má vysokou hladinu EC (elektrická vodivost), která je měřítkem koncentrace solí v roztoku. Uvnitř rostlinných buněk je tato hodnota o mnoho nižší a aby se voda dostala do kořenů, musí nejprve překonat osmotický potenciál buněčných membrán, kterými molekuly vody procházejí.
Ve snaze dosáhnout rovnovážného stavu se voda pohybuje z oblasti s nízkým EC do míst s vyšším EC. Polopropustnými membránami mohou díky osmóze projít pouze prvky nebo molekuly určité velikosti. Obvykle stejné nebo menší, než je molekula vody. (Obr. A-1)
Membrány mohou být také selektivně propustné a umožňovat průchod jen částicím určité velikosti, zatímco pohyb jiných omezovat. (Obr. A-2) V půdách a typických zahradnických substrátech hnojených v doporučeném množství je EC vody v kořenové zóně (která obsahuje živiny (soli)) nižší než EC vnitřní buněk kořenů, což umožňuje vodě prostupovat difuzí přes membrány. Jakmile EC kořenové zóny přiblíží úrovni EC rostliny, pohyb vody se zpomalí a nakonec zastaví.
Voda je však schopna se přesouvat i opačným směrem. Tímto způsobem vzniká většina případů „popálení solemi“. Kokosové palmy tento efekt kompenzují a aby přiměly mořskou vodu (jedná se o roztok vody plus mnoha a různých solí) k pohybu do rostliny, koncentrují soli v oblastech mezi buněčnými stěnami (tzv. intersticiálních prostorech). To se projevuje zvýšením vnitřního EC a zároveň dovoluje normální fungování buněk.
Kromě toho při sklizni kokosových ořechů dochází k dalšímu zvýšení hladiny EC uvnitř vláken, protože kokosové slupky se nejprve namáčejí do mořské vody (nejhojnější zdroj vody v blízkosti míst, kde kokosové palmy rostou), ze které se soli dostanou do všech pórů materiálu. Při rozkladu se pak tyto soli uvolňují ve velmi vysokém množství. Zejména jde o draslík, který je nejrozšířenějším prvkem vyskytujícím se ve formě iontů (solí).
Ionty: využitelné živiny
Rostliny využívají pro své vnitřní procesy živiny ve formě iontů, nabitých atomů nebo funkčních skupin, jako jsou například dusičnany. Tyto ionty se mohou navzájem ovlivňovat navzájem. Zatímco při rostlinných procesech jsou řízeně kombinovány, v roztoku s dalšími ionty a bez kontroly mají tendenci se spojovat a asociovat s ionty opačného náboje. Ionty také ovlivňují vzájemně svoji dostupnost. Antagonismem nazýváme, když jeden prvek dostupný ve velkém množství snižuje dostupnost jiného, kterého je přítomno menší množství.
V našem konkrétním případě při zvyšování koncentrace draslíku (v kokosu) klesá dostupnost vápníku i hořčíku. Běžně to nazýváme „uzamknutím“ živin. Účinkem pH a teploty může docházet ke srážení těchto solí. Tento efekt funguje i opačně, pokud se zvýší koncentrace vápníku, dostupnost draslíku se sníží. Draslík má navíc schopnost pohybovat se po rostlině téměř libovolně bez jakýchkoliv omezení. Této vlastnosti se všechny rostliny přizpůsobily tím, že volného pohybu iontů draslíku využívají při svých vnitřních procesech.
Toto je všechno jistě zajímavé, říkáte si, ale jak to souvisí s používáním kokosové rašeliny/mulče při pěstování rostlin? Jak se kokos postupně rozkládá, „vylučuje“ soli, které zvyšují EC média. To může mít za následek pálení kořenů a nerovnováhu živinových prvků, vápníku, hořčíku a draslíku. Čím „zelenější" je kokos, tím větší potíže. V době, kdy se díky rozkladu „vylučování" draslíku zpomalí natolik, že je možné v něm skutečně pěstovat plodiny, má kokos strukturu a vlastnosti rašeliny. Aby byl kokosový substrát nadýchaný, musí se doplnit o perlit, písek, oblázky nebo jiné velké částice, které jej provzdušní. Kokos ve vysokém stupni rozkladu dlouho nevydrží, a dokonce může docházet k vyplavování substrátu z pěstebních nádob. Pokud bychom mohli kontrolovat hladinu solí a jejich poměr v dřívější fázi rozkladu, získali bychom kombinaci obou výhod, tedy vhodné struktury a správné rovnováhy živin.
Výhody kokosové rašeliny
Kokosová rašelina má některé skvělé fyzikální vlastnosti, které výrazně prospívají růstu rostlin. Navíc je obnovitelná, takže nedochází k žádnému plýtvání přírodními zdroji. Při její výrobě se využijí zbytky, které zůstávají po pěstování a sklizni kokosových ořechů. Ve správné fázi rozkladu lze kokosovou rašelinu použít jako samostatné médium bez nutnosti přidávat perlit nebo jiné půdní doplňky.
Kokosová rašelina má sama o sobě poměrně stabilní pH v rozmezí vhodném pro růst rostlin a dostatečnou pufrační schopnost. Zatímco nejprve jsou částice rašeliny poměrně pevné a velké, jakmile se částečně rozloží, začnou fungovat jako houby s mikropóry. Zadržují vodu mimo dosah kořenů rostlin, ale zároveň z nich může přitékat voda do větších pórů, ke kterým mají kořeny rostlin přístup. Tento mechanismus slouží jako účinná ochrana před přelitím a zároveň vzniká dostatečná rezerva vody v substrátu. Částice kokosu nezadržují ionty, takže dokud je médium vlhké, mají rostliny k dispozici živiny.
Ve správném okamžiku rozkladu se kokosová rašelina skládá z různě velkých částic, které vytvářejí dokonalý poměr prostoru pro vzduch a vodu. To může ve skutečnosti vypadat tak, že místa pro vzduch je více než pro vodu, přičemž mikropóry udržují zásoby vody a vytvářejí rezervu. Narozdíl od klasické rašeliny se na povrchu částic nenachází žádný olej, takže jejich zvlhčení nepřestavuje problém. Aby kokos získal tyto vlastnosti, je důležité rozložit materiál na ideální úroveň. Problémem však zůstává, že v tomto dokonalém stavu rozkladu stále dochází k vylučování velkého množství solí.
Vyvážené pěstování
Dokonalé podmínky pro pěstování vzniknou v kokosu díky procesu rozkladu a po přidáni živinového pufru odpovídajícímu živinám vylučovaným substrátem. Pokud se na specifika tohoto pěstebního média nebere ohled, mohou být výsledky katastrofální. I při správném režimu hnojení a nastavení dostatečného živinového pufru, stačí jediné zalití obyčejnou vodou, aby se rostlina i médium se dostaly do šoku, přičemž dojde k rychlému zvýšení hladiny draslíku.
V důsledku zalití čistou vodou nebo nedostatečného hnojení může dojít k tomu, že rostliny začnou postrádat některé živiny, jako je vápník a další. Následkem toho se draslík vylučovaný kokosem začne ukládat v rostlinných pletivech, což se nakonec se projeví spálením okrajů listů (většinou viditelném nejprve na špičce). Nezkušený pěstitel může v takovém okamžiku usoudit, že rostliny přehnojil a má problémy se zasolením substrátu. Pokud se však rozhodne snížit koncentraci hnojiv v zálivce, zcela živiny z média vyplaví. Tím se ovšem problém ještě prohloubí. Klíčem ke správnému pěstování v kokosovém substrátu je výběr správného hnojiva, které vyváží minerály vylučované médiem jak z hlediska dostupnosti, tak i poměru minerálů.
Kokosová rašelina a vlhkost
Kokosová rašelina zadržuje asi o 33 % více vlhkosti než jiné druhy rašeliny. Pokud má kokosové médium dobrou strukturu, velké množství vláhy je v něm ukryto v mikropórech. Proto může kokosový substrát vypadat na první pohled suchý, přestože je dostatečně zalitý. (Obr. C) Platí zde stejná pravidla jako u půdy nebo pěstebních směsí bez půdy. Zalévejte, až když pěstební nádoba obsahuje 50 % maximálního množství vody, které je schopna celkem zadržet (ihned po zalití). Množství vody v substrátu určíte podle hmotnosti pěstební nádoby. Myslete však na to, že hmotnost substrátu se časem mění kvůli změnám v hmotnosti kořenů, působením vlhkosti, teploty i temperamentem pěstitele (syndrom palce na váze).
Kokosová rašelina a pH
V neposlední řadě pohovořme o pH. To zůstává prakticky po celou dobu životnosti kokosové rašeliny konstantní. Ovšem jen pokud je médium řádně pufrováno a pH kontrolováno. V takovém případě by se pH média mělo postupně ustálit v rozmezí hodnot 5,2 až 6,2 a nepodléhat velkým výkyvům. Na rozdíl od produktů na bázi rašeliny, jejichž pH má tendenci během prvních 3 měsíců po vysazení rostlin klesat k hodnotám pH 4,5 nebo i nižším.
Pokud je kokos správně stařený a má odpovídající pórovitost, měl by kokosový substrát vydržet téměř rok pěstování, než bude potřeba ho vyměnit. pH kokosové rašeliny sice zůstává stabilní, ale časem se mění její struktura, což omezuje dobu použitelnosti.
Vidíme tedy, že kokosová rašelina poskytují pěstitelům dokonalé pěstební médium, které je vyvážené, má správné složení, dobrou pórovitost i vodní pufr a je s ním mnohem méně starostí než s produkty na bázi rašeliny. Ovšem to vše za předpokladu, že kokos prošel kontrolovaným procesem staření, má vhodné složení a byl napufrován. Pro úspěch při pěstování v kokosu je také důležité používat správná hnojiva. Kokosový substrát je médiem, které je potřeba „krmit“ spolu s rostlinami. Postupem času díky dodávaným živinám vznikne v médiu dostatečný pufr. Pěstitel ho však může znehodnotit tím, že rostliny zaleje čistou vodou. Tím totiž živiny ze substrátu vyplaví a rostliny budou trpět, dokud se pufr neobnoví.
Při každém zalévání kokosového substrátu, ve kterém jsou vysazeny rostliny, vždy použijte hnojivo. Zálivka by měla obsahovat hnojiva minimálně v koncentraci EC=0,6 mS/cm3. Tím udržíte rovnováhu a vzájemný poměr živin a zajistíte, že rostliny dostanou přesně to, co potřebují.
Kokos je ideální pěstební médium
Kokos je ideální pěstební médium. Pokud je vše, jak má být, rostlinám se v kokosových substrátech velmi daří. (Obr. D) CANNA jako jediná společnost na světě poskytuje všechny důležité komponenty pro pěstování v kokosu. Je to proto, že CANNA se vždy zabývala novými průkopnickými myšlenkami ve světě pěstování a začala zkoumat možnost využití kokosové rašeliny v době, kdy pro ostatní byl kokos jen obrovskou hromadou zbytků po výrobě vláken. Tento odpad se ukládal v krajině v obřích hnijících hromadách, přičemž každým rokem tyto hromady rostly. Zpočátku byly právě tato úložiště zdrojem kokosové rašeliny pro společnost CANNA, avšak před uvedením výrobku na trh jsme si uvědomili, že k získání kýženého holandského standardu RHP je zapotřebí lepší kontroly. Začali jsme kokos sledovat od sklizně, přes ošetření až po uložení do obřích betonových zásobníků, kde dozrává na přesně danou úroveň, poté se pufruje, balí a dodává na trh.
Celý výrobní proces probíhá bez parní sterilizace, což přináší další příznivé důsledky. Parní sterilizaci se v CANNA vyhýbáme proto, že si chceme splňovat podmínky pro certifikaci RHP. Nicméně se díky tomu také vyhneme chemickým změnám v médiu, především přeměně dusičnanů na dusitanové formy (toxické pro většinu forem života). Struktura zůstává neporušená, uvolňování draslíku je známou veličinou a produkt je stále dodáván bez plevelů, hmyzu, chorob a dalších problémů přenášených půdou.
One stop shop
Stejně jako u všech svých produktových řad, také v případě kokosových substrátů vyznává CANNA koncept kompletního řešení. Zásadní je totiž vyhnout se chybám. Pěstební „systém" Coco (médium a řada živin) byl vyvinut na základě dlouholetého interního výzkumu a nesčetných terénních testů. Poskytuje správné pěstební řešení, přesné složení a koncentraci všech složek potřebných pro použití kokosu jako pěstebního média. (Obr. E) Živiny CANNA COCO (a COGr) jsou navrženy tak, aby přesně odpovídaly vlastnostem CANNA Buffered COCO (a deskám COGr). Neexistuje lepší nebo jednodušší způsob, jak pěstovat v kokosu.
