Organic / Mineral, What’s the Deal?

Organické, nebo minerální? Tak jak to vlastně je?

Organické, anorganické, minerální, přírodní, zcela přírodní... Co vlastně tyto výrazy označují a proč se v dnešní době používají zdánlivě volně? Spotřebitele to mate a složitost právní úpravy ani reklamní agentury k objasnění rozhodně nepřispívají, ba naopak. To teď ale nechme stranou a podívejme se na správný význam těchto označení a jejich význam pro pěstitele z hlediska výběru plodin a systémů.

Pro začátek si uvedeme několik základních definic:

Minerální:
Týkající se anorganických solí, např. solí sodíku, draslíku, vápníku, chloridů, fosfátů, sulfátů apod. Tyto látky se tak označují, protože jsou nebo dříve byly získávány z těžby minerálů. (1) Nemusejí být nezbytně přírodní.
Organický:
Po chemické stránce jsou to látky, které ve své molekule obsahují uhlík (s výjimkou uhličitanů a kyanidu). Organické jsou látky živočišného a rostlinného původu. (2) Tímto výrazem může být označováno i mnoho dalších věcí od součástí organismu až po způsob pěstování. V některých zemích jsou slovem organický označovány dokonce základní právní předpisy. Volně přeloženo to znamená dobrý (pokud se to netýká některé části organismu - v takovém případě je to typ onemocnění, nebo zákona, pokud ho porušíte). Ani organický ještě nemusí být nezbytně přírodní.
Anorganický:
To je jednoduché - je to opak organického. Viz minerální. A opět platí, že ani anorganický ještě nemusí být nezbytně přírodní.
Přírodní:
Vyskytující se v přírodě nebo přírodou produkovaný.(3) Slovníková definice pak pokračuje na dalších deseti stránkách a zahrnuje mimo jiné i barvu, která je popisována jako žlutošedá až světle oranžovožlutá (jak může být něco takového přírodní?). Pro nás znamená přírodní především to, že to nebylo vyrobeno člověkem, ale to bylo sklizeno nebo vytvořeno přírodou. Mělo by se vždy jednat o přírodní věci, ale v praxi záleží na tom, čí definici použijeme.
Syntetický:
Vyrobený člověkem, resp. přesněji nikoli přírodní: umělý nebo nepřirozený.

 

Organické, nebo minerální? Tak jak to vlastně je?

Když jsme se teď seznámili s definicemi, podívejme se na každou z nich ve vztahu k výběru dílů a součástí pěstitelských systémů.

Kořeny rostlin mohou být vybíravé v tom, jaké prvky propustí buněčnými membránami a do rostliny jako takové. Je to systém tvořený mnoha součástmi, které fungují tak, že umožňují prostřednictvím difuze vstřebávání všech prvků, které jsou menší než určitá velikost, aktivně rozvádějí velmi specifické molekuly, např. dusičnany nebo velké prvky, a plní mnoho dalších funkcí. A právě minerály se rozkládají a jsou dostupné rychleji než jiné látky.

Protože všechny prvky včetně těch, které jsou dodávány organicky, musejí existovat jako samotné prvky, aby se dostaly do buněk (až na některé speciální molekuly), avšak organicky dodávané složky jsou ještě stále složité molekuly, které se musejí dál rozkládat na využitelné koncové produkty, reagují syntetické anorganické minerály s rostlinou rychleji a dají se přesněji regulovat.

Dodávají se v různých kombinacích, např. dusičnan amonný, dusičnan vápenatý, síran draselný nebo fosforečnan draselný. Jejich ionty se v roztoku rozpojují a rostlina je pak dokáže vstřebávat. Bohužel pokud jsou dodávány s nežádoucími přísadami jako např. molybdenanem sodným nebo pokud „vytěžená“ surovina není dostatečně čistá, způsobují takové nečistoty nebo nežádoucí příměsi problémy. To platí obzvlášť v případě těžkých kovů. Tyto nežádoucí prvky se ukládají do substrátu, kde způsobují nadměrnou koncentraci solí nebo toxicitu, případně se dostávají do rostliny a ukládají se do buněčných vakuol, kde zůstávají, dokud je nezkonzumuje koncový uživatel nebo při rozkladu rostliny nepřejdou do půdy.

Výraz organický, tak jak je používán v „zelených“ odvětvích, v sobě zahrnuje dvě základní koncepce. První se týká materiálu. Zdrojem dusíku je organická molekula, která, jak už jsme si řekli, obsahuje uhlík. Tato molekula se musí rozštěpit, aby mohla rostlina dusík využít. Týká se také koncového produktu, rostliny nebo plodu, ať už sklízeného nebo využívaného jinak. Například hlávkový salát je organický, pokud byly všechny kroky během jeho pěstování učiněny v souladu s programy přírodního a organického pěstování zahrnujícími mj. hnojení a ochranu proti škůdcům. Uvědomme si, že kombinovaný produkt, jakým je například hnojivo, může obsahovat organické složky s minerálními přísadami a že může, ale nemusí být organické. To závisí na obou složkách.

Organické složky jsou buď syntetické, nebo přírodní, tzn. že je vyrobil buď člověk, nebo příroda. Například v případě hnojiv se pracuje především s dusíkem, všechny ostatní složky jsou pak vedlejší. Přírodní organický dusík je získáván z celých součástí odumřelých organismů (rostlin a živočichů). Jeho zdrojem je například hnůj, tlející listí nebo krevní moučka. K dokončení rozkladu jsou zapotřebí další organismy, které v nich musejí být přítomny. Dusík se pak pomalu uvolňuje.

Syntetický organický dusík obsahuje složky jako močovinu nebo derivát močoviny s formaldehydem (UF), které se uvolňují v závislosti na mikrobech, teplotě, pH a dalších podmínkách v substrátu. Tento dusík se uvolňuje poměrně rychle, i když rozklad je nezbytný i v tomto případě. To je výhoda, ale zároveň i nevýhoda, protože čím rychleji se dusík uvolňuje, tím kratší dobu ho může rostlina vstřebávat a tím vyšší je také riziko spálení. Navíc aby taková hnojiva mohla být součástí organického programu, musejí být přírodní organická. Výskyt zbývajících prvků v hnojivové směsi je už pak víceméně podružný. Pouze pečlivým výběrem nejvhodnější výchozí suroviny na rozklad, výběrem nebo vypěstováním správných mikrobů, kteří výchozí surovinu rozloží, a přesným definováním a sledováním rozkladu můžeme zajistit, že bude mít organické hnojivo, např. BIOCANNA Bio Vega nebo Bio Flores, konkrétní a předem známou nutriční hodnotu.

Organické, nebo minerální? Tak jak to vlastně je?

Pokud je třeba do hnojiva přidat další složky, aby bylo kompletní, mohou se přidávat do dusíkaté směsi, nebo se aplikují samostatně. Použitím složek ze živočišného a rostlinného materiálu získáme téměř všechny potřebné prvky. Některé ale budou chybět. Pěstitelé, kteří hnojí své rostliny výhradně 100% organickými složkami, tak nikdy nedosáhnou maximální úrody. Některé složky jako vápník potřebuje rostlina ve velkém množství, během rozkladného procesu se ale spotřebovávají. K obohacení fosforem je možné přidávat kostní moučku, což ale není alternativa vhodná pro všechny organické spotřebitele, protože někteří z nich nechtějí vedlejší produkty živočišného původu používat. Další dobrou možností je přidávat všechny prvky, které jsou zapotřebí k dosažení správných poměrů, např. přírodní složky jako uhličitan vápenatý (vápno) nebo fosforit. Takový materiál už ale nemůžeme označovat jako organický. Stává se z něj pak „přírodní a organický“ materiál. Jak už jsme si vysvětlili výše, je možné stejné označení, přírodní a organický, použít i na syntetický organický dusík nebo fosforit kontaminovaný těžkými kovy. Že tomu teď už nerozumíte vůbec?

articles-organicdeal_text_1.jpgShrňme si tedy, že výraz organický může znamenat mnoho různých věcí stejně jako výraz přírodní. Přesto lze použít oba zároveň k dosažení lepších výsledků. Co tedy dělat? Pěstitel si musí nejprve ujasnit několik základních věcí:

Některé složky se vyskytují prakticky ve všech přírodních minerálních půdách, ve kterých se dají rostliny pěstovat, tak proč pěstovat v čistě organické půdě? Důležité složky jako vápník jsou dodávány vápněním, také fosfor je obsažen v každé půdě, ať už vázaný nebo volný. V oxidované podobě se jako fosforečnan vyskytuje ve všech minerálních půdách (většinou je ale fosfor vázaný jako fosforečnan vápenatý a pro rostlinu je nedostupný).

Používání přírodních organických složek vyžaduje vhodné kořenové prostředí s mikroby, kteří jsou nepostradatelní pro rozkládání organických složek. Proces ovlivňují také fyzikální podmínky jako teplota, vlhkost a hodnota pH, a proto je třeba brát v úvahu i je.

Organické pěstování tak vyžaduje nejen správné hnojivo, ale normám musí odpovídat i všechny ostatní složky. Používaná semena a řízky musejí pocházet z organického materiálu, ochrana proti škůdcům musí být 100% přírodní nebo z přirozeně získávaných rostlinných či živočišných složek. (Vyvstává otázka, zda je pěstování pod umělým osvětlením vlastně vůbec ještě přírodní.) Také materiály, které se používají k výrobě jednotlivých součástí organických systémů, musejí být samy o sobě organické. Například pokud se používají rostlinné extrakty, je třeba, aby byly „přírodně“ a „organicky“ vypěstovány i použité rostliny.

Organické pěstování je náročné na čas, protože výchozímu materiálu nějakou dobu trvá, než se rozloží tak, aby dokázal uspokojit potřeby rostliny. Může to být velmi dlouhý proces s desítkami dílčích procesů, při nichž se organická složka, například buněčná stěna, přemění na dostupný samostatný prvek nebo speciální molekulu jako dusičnan.

Pokud jde o úrodnost, je při přírodním organickém pěstování nezbytné vytvořit mikrosvět, který si poradí s redukcí organických složek. Můžete do substrátu přidávat hnojivo, kompost a kostní moučku, jak chcete, ale bez mikroskopického života vám to bude k ničemu. Možná některé vazby procesem redukce a oxidace rozloží, ale na výživu rostlin to bude málo. Potřebujete organismy, které se živí surovými proteiny a dalšími složkami, pak další organismy, které se živí jejich odpadními produkty, a ještě další, dokud se složka nepřemění do podoby, v jaké ji může rostlina využít. Ke správnému poměru živin musí mezi organismy panovat rovnováha - ve správný okamžik musí působit správná mikroflóra i mikrofauna.

To všechno musí probíhat v kořenové zóně v substrátu, který tento proces podporuje - organický základ s ukládáním živin. Náš systém se proto omezuje na půdní a hydroponické organické substráty, zpravidla rašelinu, protože organické materiály mají potřebné hodnoty. Nejlépe je používat takový výchozí materiál, který je co možná nejblíže finálnímu stadiu rozkladu. Odpadá tím variabilita a nejistota. Příkladem materiálu, který se blíží konečnému výsledku, je organický výluh nebo také tekutý kompost. Jsou mezi nimi ale značné rozdíly a závisí na tom, jaké složky se dostávají do výluhu, jakož i na sezónních výkyvech teploty (a případných dalších vnějších faktorů) v zařízení, kde se výluh získává.

V dokonalém světě bychom si vystačili s obrovskými fermentačními nádržemi, do nichž bychom vložili suroviny a opatrným přidáváním půdních mikrobů, kteří by provedli pouze první krok, bychom je přeměnili na tekuté hnojivo. Jakmile by mikrobi strávili všechno, co mohou, odstranili bychom je a nahradili mikroby pro druhý krok. Tento postup by se pak opakoval s přidáváním stejných vypěstovaných mikrobů, dokud bychom v posledním kroku nezískali potřebné složky. Pak už bychom tekuté hnojivo jenom balili do lahví a prodávali ho.

Po přidání do substrátu by v kořenové zóně okamžitě proběhla redukce a jednotlivé prvky by byly pro rostlinu využitelné pouze s malým zpožděním. Materiály i procesy by byly po celou dobu 100% přírodní a organické a jediné, co bychom přidávali, by byli mikrobi (pokud by v daném kroku byli potřební).

Zbožné přání, řeknete si, ale s využitím budoucích technologií není nereálné. Společnost CANNA vyrábí bio hnojivo pro půdní/hydroponické substráty, které se získává přesně tímto způsobem. Jsou to výrobky Bio Vega a Bio Flores používané při pěstování, resp. ve fázi květu.

Organické, nebo minerální? Tak jak to vlastně je?

Bohužel ani všechny technologie světa nepomohou k tomu, aby se používání výrazů jako přírodní a organický začalo řídit jasnějšími pravidly. Naštěstí už ale existují zákony, které omezují, co lze uvádět na etiketách a v reklamě, a vznikly také organizace, které certifikují součásti a procesy organických systémů a programů. To zaručuje, že spotřebitel dostane, co očekává. Organizace jako OMRI (Organic Materials Review Institute) a Evropská kontrolní unie analyzují materiály označené jako organické nebo vyrobené organicky a příslušné materiály a postupy pak certifikují. Zkoumají přitom nejen typ a původ materiálu, ale zároveň sledují celý proces od sklizně až po plnění do lahví. Uznávají také, že čistě organické produkty nemohou rostlině poskytnout všechny potřebné prvky, a proto povolují používání některých složek, pokud jsou přírodní a čisté. Jejich služby jsou placené a garantují daný produkt nebo proces. O regulaci používání těchto výrazů na etiketách výrobků by se měla starat vláda.

Některé vlády například regulují podobu a obsah údajů na etiketách hnojiv a pesticidů s tím, že většina z nich podmiňuje používání slov „organický“ nebo „přírodní“ splněním určitých podmínek. Některé se řídí směrnicemi kontrolních institucí, jiné jsou ještě přísnější a označení organický povolují pouze u výrobků, jejichž složky jsou výhradně rostlinného nebo živočišného původu. Na ochranu kupujících a spotřebitelů před neseriózními firmami prodávajícími nekvalitní výrobky s matoucími nebo nepravdivými údaji a tvrzeními byla zavedena registrace. Zbytek je pak už na pěstiteli. Na něm záleží, jakou cestu zvolí.

To je v kostce celý problém. Je v tom docela zmatek, a tak je dobré se připravit. Zjistěte si obsah kovů, odkud daná technologie pochází, zda výrobce používá registrované výrobky, jak je používá a zda je používá správně. Jak „organické“ chcete, aby vaše pěstování bylo? Jaké rostliny budete pěstovat (některým rostlinám se v organických systémech nedaří tak dobře jako v odpadních typech zeminy)? Jak budete postupovat? Co se dá od této metody očekávat? Pokud chcete organický výrobek, usnadněte si to a vybírejte ze seznamu výrobků OMRI nebo Kontrolní unie. To jsou otázky, na které si musí pěstitel odpovědět, než se rozhodne, jak organicky chce pěstovat a jaké materiály bude používat. Nechte si poradit, zbytečně to nekomplikujte a uvědomte si nejen, jak to funguje, ale že jsou i určitá omezení. Obecně si pak užívejte výhod organického pěstování. Řiďte se platnými omezeními a buďte na stráži, až se objeví perfektní výrobek.

Literatura:

Informace o potravinách a výživě, organické produkty, server Answers.com. Slovník A Dictionary of Food and Nutrition Copyright © 1995, 2003, 2005, Oxford University Press. Vydal Oxford University Press.

Slovníková definice slova přírodní, server Answers.com. Slovník The American Heritage® Dictionary of the English Language, čtvrté vydání. © 2004 Houghton Mifflin Company. Vydalo nakladatelství Houghton Mifflin Company.

Rate this article: 
Average: 5 (1 vote)