O měření EC má sice mnoho pěstitelů povědomí, ale ne všichni mu opravdu rozumí. Není to zdaleka jen o množství hnojiv, které přidáváte do vody při zalévání.

EC (electrical conductivity) je označení pro elektrickou vodivost, aneb jak velkou schopnost má daný materiál vést elektrický proud. Co to má do činění s rostlinami?

Elektrický proud se může šířit i vodou, což je jev zvaný molární vodivost. Ta se zvyšuje s množstvím rozpuštěných iontů v kapalině. Zatímco destilovaná nebo demineralizovaná voda má nulové EC, slaná mořská voda s vysokou koncentrací solí je mnohem lepší vodič. To proto, že právě rozpuštěné ionty slouží jako vodiče procházejícím elektronům a čím více jich je, tím rychleji může elektrický proud procházet vodou.

Měření EC a jednotky

Právě výše popsané vlastnosti se využívá při měření koncentrace iontů solí v roztoku pomocí EC metru. EC lze vyjádřit pomocí řady různých jednotek, ale typickou jednotkou jsou milisiemens na centimetr (mS/cm). Jednotka mS/cm se v Evropě obecně používá jako vodítko pro koncentraci minerálních živin ve vodě. V Severní Americe se vodivost převádí na počet iontů ve vodě pomocí ppm (které lze také uvádět v mnoha jednotkách včetně ppm, mg/l atd.).

Soli a živiny

Voda, která obsahuje minerální soli, má i určité měřitelné EC, ale zdaleka ne všechny minerály způsobující EC jsou užitečné živiny! Voda z vodovodu může obsahovat sodík a chloridy, která zvyšují EC, ale nemají žádnou hodnotu pro rostliny, naopak mohou být škodlivé.

Minerální hnojiva, jako je CANNA TERRA jsou samozřejmě složené pouze ze solí užitečných živin. U organických hnojiv je to pak trochu jinak. Živiny jsou tady z velké části obsažené v podobě komplexních organických látek a do podoby rostlinami využitelných solí je musí rozložit půdní bakterie. Proto je měření EC v živném roztoku s organickými hnojivy (např. Biocanna) zbytečné a hodnota EC bude vždy nižší, než u minerálních hnojiv.

Nejdůležitější je EC v kořenové zóně

Správné dávkování hnojiv a měření EC živného roztoku je samozřejmě zcela zásadní pro zdravý vývoj rostlin. Málo pěstitelů se ale zajímá o to ještě důležitější, a to je EC v jejich substrátu, potažmo v kořenové zóně rostlin. Tady přitom rozhodně neplatí přímá úměra, že co nalijeme dovnitř tak uvnitř taky zůstává!

Image
EC – proč je tak důležité?
Osmóza je jedním z klíčových jevů ve fyziologii rostlin. Jde o proces, kdy dochází k přirozenému vyrovnávání koncentrace roztoku. Voda je nasávána z místa s nižší koncentrací solí (nižší EC) do místa s vyšší koncentrací, dokud se stav nevyrovná. Tento jev probíhá v buňkách přes jejich propustné membrány.

Z pohledu koncentrace solí živin může nastat několik scénářů:

Příliš nízké EC

Pokud dodržujete dávkování podle tabulek od výrobce hnojiv, k nedostatku živin dochází zřídka. Někteří pěstitelé se řídí pravidlem "méně je více" a živin přidávají méně, než doporučují výrobci. Může to mít svoje výhody, například se eliminuje riziko přehnojení a zasolení substrátu. Pěstitel ale musí mít schopnost včas poznat, že rostlinám živiny chybí a napravit to odpovídajícím zvýšením EC. Typickým příznakem bývá nedostatek dusíku a žloutnutí listů odspodu rostliny.

Příliš vysoké EC

Mnohem častější problém pěstitelů je až moc vysoké EC. Dochází k tomu, když pěstitel ve snaze dát rostlinám co nejvíce živin překračuje doporučené dávkování, nebo přidává maximální doporučené množství bez ohledu na stav a vývoj rostlin. Může tak snadno dojít k přehnojení, které se projevuje "spálenými" špičkami a hranami listů, nebo jinými znaky na listech. Přehnojení často doprovází i výkyvy pH, což se projeví jako různé deficity živin. Nejde ale o fyzický nedostatek živin, ale stav, kdy je rostliny nemohou přijímat.

Soli mají silnou schopnost vázat vodu, což je proces známý jako hydrolýza.
Když přidáme příliš mnoho živin (vysoké EC), minerální soli k sobě přitahují vodu v substrátu. To ztěžuje kořenům extrahování vody ze substrátu. Je tedy dokonce možné, že ve vlhkém substrátu vytvoříme podmínky, kdy kořeny již nejsou schopny čerpat další vodu. To je známé jako „fyziologicky suchý" substrát – rostliny již nemají k dispozici žádnou vodu pro transpiraci (odpařování), aby se ochladily proti teplu/světlu. I když se tomu běžně říká přehnojení, ve skutečnosti se jedná o nedostatek vody.

Zasolení substrátu

K tzv. zasolení dochází častěji v pokročilé fázi pěstebního cyklu. Jde o postupné kumulování solí v substrátu, tedy nespotřebovaných živin. Rizika s tím spojená jsou v podstatě stejná, jako u příliš vysokého EC. Může ale nastat více scénářů, protože rostliny nemusí spotřebovávat všechny živiny rovnoměrně. Přebytek jednoho prvku pak může blokovat vstřebávání jiného (přemíra zinku nebo manganu blokuje železo, přemíra vápníku či draslíku může blokovat hořčík atd.)

K zasolení přispívá také přílišné prosychání substrátu, kdy soli rozpuštěné ve vodě krystalizují a usazují se. Zasolení se typicky projevuje také snižováním pH. V takové chvíli je vhodné provést flushing – proplachování substrátu.

Tip: Poznejte, jak se projevují nedostatky živin, jak jim předcházet a jak je řešit. Pomůže vám tento Průvodce deficity živin.

Jak tedy může koncentraci živin v substrátu sledovat? Jedinou spolehlivou metodou je měření, se kterým vám detailně poradí tento článek.

Štítky :