V předchozí části článku jsme se věnovali hlavně chemické ochraně a jejim výhodám i rizikům. Teď je čas se podívat na biologickou ochranu, která je mezi pěstiteli stále více upřednostňovaná.

Ochrana rostlin biologického původu se dá rozdělit do 3 skupin:

  • Makrobiologická
  • Mikrobiologická
  • Biochemická

A hned se na ně podíváme podrobněji:

Makrobiologická kontrola škůdců pomocí predátorů nebo parazitů

Biologická ochrana rostlin není žádný novodobý výstřelek. Už ve čtvrtém století př. n. l. se v Číně používali mravenci jako přirozený predátor škodlivého hmyzu. Dodnes se místy využívají k hubení škůdců v sadech a obchodech s potravinami. Predátoři jsou organismy, které se jednoduše živí jinými organismy – například berušky, které požírají mšice.

Užitečnost parazitů byla objevena mnohem později. Většina parazitů je vlastně hmyz, například parazitické vosy (Encarsia formosa), které ve stádiu vajíčka, larvy a kukly parazitují na hostiteli. Složitý životní cyklus tohoto hmyzu poprvé popsal na počátku 18. století Antonie van Leeuwenhoek, ale k jeho využití pro hubení škůdců došlo mnohem později.

Jak asi tušíte, funguje to celé tak, že do míst zasažených škůdci se zavede populace jejich přirozených nepřátel – predátorů nebo parazitů, aby škůdce eliminovali.

Některé příklady běžně používaných predátorů a parazitů jsou:

  • dravý roztoč Phytoseiulus persimilis proti sviluškám
  • vosička Encarsia formosa proti molicím
  • roztoč Neioseiulus cucumeris proti třásněnkám
Image
Boj proti škůdcům a chorobám rostlin – biologická ochrana
Dravý roztoč požírá svou kořist. Pro biologickou ochranu rostlin se dnes využívá celá řada dravých roztočů, např. proti sviluškám.

Biologická ochrana pomocí mikroorganismů

Ke zlepšení zdraví rostlin a potlačení škůdců a nemocí lze také použít několik prospěšných mikroorganismů. Bakterie, houby a jiné mikroorganismy soutěží se škůdci o živiny nebo prostor, produkují antibiotika nebo prostě požírají jiné škodlivé mikroorganismy.

Mikrobiální látky lze také použít preventivně, protože umí podpořit vitalitu rostlin a jejich odolnost proti chorobám, např. plísním. Některé příklady běžně používaných mikroorganismů jsou Trichoderma a Bacillus subtilis.

Image
Boj proti škůdcům a chorobám rostlin – biologická ochrana
Fotografie z elektronového mikroskopu: Bacillus subtilis je běžně používaný pro mikrobiální ochranu i prevenci.

Biochemická ochrana

Kromě hmyzu, roztočů a mikroorganismů existuje také celá řada látek přírodního původu a feromony, které se úspěšně využívají k potírání škůdců a chorob. Tato kategorie přípravků je velmi široká – zahrnuje rostlinné výtažky, vitamíny a fytohormony. Feromony se používají k nalákání hmyzích škůdců do pasti, zatímco různé extrakty z rostlin hmyz odpuzují, nebo přímo zabíjí. Typický je výluh z tabáku proti mšicím, extrakt z rostliny Nimba – azadirachtin, který účinkuje proti široké škále hmyzu, nebo CANNACURE.

Tip: Jako biologickou ochranu rostlin i prevenci zvolte CANNACURE. Postřik jednou týdně zajišťuje, aby škůdci neměli kontakt rostlinou a uhynuli, protože se na listy přilepí.

Výhody a nevýhody biologické ochrany

Biologická ochrana, stejně jako chemická má své výhody i nevýhody:

První výhodou je, že může být dlouhodobá – např. draví roztoči se usadí ve vinici a chrání ji proti sviluškám celý rok. Riziko rezistence je mnohem menší, protože škůdci si nemohou vybudovat odolnost vůči parazitům ani predátorům. Výhodou biochemických prostředků je pak jejich snadná odbouratelnost, takže nevytváří škodlivá rezidua v potravinách ani organismech. Nehrozí ani významné riziko poškození zdraví člověka, který s prostředky pracuje.

Biologické ochrana má samozřejmě i nevýhody: Aplikovaní predátoři se mohou přesunou jinam. Ve sklenících lze tento problém kontrolovat, ale v sadech a na polích nikoliv. Rozmnožení predátorů a parazitů na větší pozemek také vyžaduje určitý čas. Za druhé, škůdci nejsou nikdy zcela zničeni – predátor nikdy nevyhubí celou populaci kořisti, jinak by přišel o zdroj potravy. Navíc tento typ ochrany nelze použít dříve, než se vyskytne škůdce. Dochází tedy k určitému poškození plodin.

Účinek přirozených nepřátel je samozřejmě méně výrazný, než chemická kontrola. A pokud biologická metoda selže, je zapotřebí vyšší dávka chemických pesticidů, protože škůdce jsou již rozšíření.

Ani některé biologické prostředky nejsou zcela neškodné. Přestože se jedná o přírodní produkty, mohou jimi být poškozeny i jiné než cílové organismy.

Na závěr je vhodné zmínit integrovanou ochranu rostlin, která je v poslední době na vzestupu. Jde většinou o celý systém činností, jež má za cíl minimalizovat škody způsobené škůdci, ale přitom klade velký důraz na ekologický i ekonomický dopad ochrany. Systémy se snaží využívat i preventivní opatření a zákroky, které pomáhají udržovat zdravou půdu, biodiverzitu a vitalitu rostlin.

Štítky :